August 2011

30.8.2011

30. august 2011 at 11:15 | Rouge
Můj plán na změnu designu a nějaké psaní opět nevyšel. Snažím se zůstat pozitivní. Nejde to. Co dělat.

Momentálně mám hrozný hlad. Ačkoli mi přijde, že mám hlad pořád. Rozhodla jsem se omezit jídlo. Týden před soustředěním jsem zhubla dvě kila jen tím, že jsem si dala menší oběd a pak až k večeři třeba nějaký sandwich a jogurt. Asi čtvrtý den, kdy jsem se chtěla najíst normálně, jsem prostě nemohla, protože už jsem si navykla na to málo. Náběh na anorexii? Co já vím, nejspíš.

Před chvílí jsem znovu zahodila kytaru. Samozřejmě, že jsem ji nezahodila, to bych si musela dát pěstí, ale prostě u ní nevydržím sedět dlouho. Očividně ji držím nějak špatně nebo nevím, protože mě z toho uplně šíleně bolí zápěstí.
Řekla jsem otci, že potřebuji koupit ladičku. Můj hudební sluch očividně není až tak dobrý, jak jsem si myslela a má teorie je, že pokud jsem někdy nějaký měla, těch deset let hraní na totálně rozladěné piano, jehož klávesy vynechávají a některé drnčí, - což už vnímám jako uplně normální zvuk - mi ho očividně dosti...poničilo. Nechtěla jsem říci poničilo, ale sprostá sem taky být nechtěla. Zpátky k ladičce. Ach, ty dnešní vynálezy. Čekala jsem, že se ladičky dočkám tak za půl roku a ne hned druhý den, co o ní požádám, to zaprvé a za druhé, myslela jsem, že přiveze typickou ladičku, takovou tu do které fouknete, ono to vydá zvuk a vy pak přitahujete nebo povolujete. Ne, on prostě musel koupit jakési cosi, co na tu kytaru přiděláte, zahrajete a ono vám to zabliká, jestli máte povolit, jestli máte přitáhnout, jestli vůbec hrajete správný tón...sranda. Včera tu s tím seděl a hrozně se vztekal, protože G pořád nechtělo svítit zeleně - když je to přesně naladěné, tak se ta malá obrazovka zbarví dozelena - a nakonec mě dorazil, když zahrál H na obrazovce se mu ukázalo B a on mi tu začal vykládat něco ve smyslu, že B je pod H, tudíž to musím přitáhnout. Hrozně se divil, když jsem mu vysvětlovala, že B a H je jedno a to samé. Prostě můj tatík. Ale kvůli takovýmhle nesmyslům ho mám ráda. Ťunťa.

Asi už mě přešla ta naštvaná nálada. Na začátku tohohle článku jsem byla vážně vytočená, ani nevím proč. A teď je to pryč. Ale vážně, kdo se v těch náladách má vyznat? Když už mluvím o tom, jak se v čem vyznat, hrozně by mě zajímal váš názor - pokud sem vůbec ještě někdo chodí a pokud to vůbec někdo čte - na vztahy.

Tuhle na soustředění, když jsme slavili osmnáctiny jednoho z trenérů, ehm, a všichni už byli trochu veselí, mé dvě kolegyně, které budu označovat jako Q. a M. se pustili do mé další kolegyně Z. A o co šlo? Z. má kolem devatenácti let a ještě nikdy s nikým nechodila. Q. a M. vyloženě začali hrozně rozebírat, proč s nikým nechodí a že je to hrozné, že někoho potřebuje a že přeci každou holku musí zajímat, jestli má kluka nebo ne a že přeci každý má své potřeby - na což M., tedy další trenér, který tam ke všemu s námi seděl, což nejen Z. ale i mě vytočilo ještě víc, vtipně podotkl, že na to přeci nepotřebuje kluka - a vyloženě jim bylo jedno, že Z. je požádala, aby tam laskavě přestali rozebírat její soukromý život. No prostě to dopadlo tak, že Z. naštvaně odkráčela, já pak též a jelikož jsme spolu byli na pokoji, pořádně jsme si na ně zanadávali.
Co mi nejde do hlavy je, jak někdo může tvrdit, že prostě musíte mít nějakého přítele a že vás to musí zajímat? To mi přijde jako ta největší kravina na světě. Já osobně se o to nějak nestarám, jak řekla Z. až se to stane, tak se to stane a za někym běham - neb jí drahé kolegyně řekli, že má x kamarádů, tak proč někoho neklofne -, to prostě dělat nebude a očividně drahé slečny nechápou pojem kamarád. Prostě si mě Z. svým výlevem v půl čtvrté ráno naprosto získala a potvrdila jsem si, že to vlastně cítím stejně. Až se to stane, tak se to stane.

Článek naprosto o všem a o ničem? Jo, tohle vypadá na jeden z nich. Ještě si musím vylít své srdíčko na téma The Glee Project a The Sims. Důležité, že? Ale co, někde se vykecat musím a bohužel nemám nikoho jiného, kdo by poslouchal. Temprence už toho slyšela dost a momentálně, když mi prsty po klávesnici jen běhají samou potřebou se vypsat, není online, takže jste to schytali vy. Smůla, já vím.

Začnu The Sims. To je teď moje nejnovější závislost. No, není nejnovější, The Sims hraju od nepaměti. Hrála jsem The Sims 1, pokud vím, měli jsme snad všechny dostupné rozšíření, po té jsme hráli The Sims 2, na které jsme museli chodit k bratránkovi, protože náš počítač je prostě nepobíral a nyní jsem skončila u The Sims 3, ačkoli neustále pokukuji po The Sims 2, neb grafika a provedení je o dost mizernější než u The Sims 3, ale přeci mají něco do sebe.
Každopádně, musím si poztěžovat na svoje simíky, protože to jinak nejde. Začala jsem se siminkou Kelsey, která klovla v práci svého šéfa, pokračovala jsem přes jejich děti, Hannah a Darrera. Darren si také našel svou spřízněnou dušičku a byla z toho Lauren. Té už mě nebavilo hledat nějakého nového partnera a tak jsme ji stvořila svého speciálního sima. Vznikl Damian McGinty - to nebylo úmyslně, vážně, on tak prostě vypadal - a s Lauren si pořídili siminku Sarah. Ta pořád stárla a stárla a pořád žádný partner. Nakonec jsem se rozhodla jí žádného nedělat, protože upřímně, když ti simové zestárnou, vůbec nevím co s nima dělat a když máte dva, je to dvakrát tak velká nuda. Nejspíš proto Damian, chudák, umřel předčasně a to na elektrický šok, napůl nehodou, napůl chtěně. Sarah si tedy pořídila miminko jen tak s nějakým známým - jsem hrozný perverzák - a vznikla Olive. A tady se dostáváme k mým problémům.
U Olive jsem měla takový plán, že až se stane mladou dospělou, vytvořím jí simíka, jako Damiana - tady z toho vznikl naopak Cameron Mitchell - nastěhuji ho někam vedle, seznámí se a pojede to v typickém simíkovském - seznámí se a ještě toho večera se vezmou. Jenže. Kdo hrál The Sims 3, tak ví, že aby jste mohli hrát za jinou domácnost - chtěla jsem si Camerona trochu připravit - tak musíte svou momentální rodinu nachvíli nechat počítači, řeknuli to takhle. To nevypadalo jako vůbec žádný problém, neb jsem Camerona jen stvořila, počkala s ním do rána a šla se seznámit. Ejhle. Má drahá Olive nejen, že už měla partnera, ale také byla těhotná. Což mi vůbec hlava nepobírá, jak to stihla. Bohužel s tím už nešlo nic dělat, takže jsem se akorát toho divného chlapíka, který byl mimochodem černý jako bota, zbavila, seznámila se s Cameronem a jela podle vlastního plánu. Přestěhovala jsem je do většího domu, Ben - který je stejně černý jako tatínek - se narodil chvíli po tom. A přicházejí další potíže. Krb nebyl dobrý nápad. Nejen, že začalo hořet ještě toho večera, co se tam nastěhovali, ale Cameron málem uhořel - a tentokrát jsem o to vážně nestála -, ale...já ani nevím, jak to popsat. Přijeli hasiči, uhasili oheň a momentálně mi před domem stojí hasičské auto a ženská v hasičský uniformě v obýváku, protože se to nějak seklo a nechce se to odseknout. A teď babo raď, co s tím mám dělat. Hrůza. A co víc, tenhle odstavec je snad nejdelší ze všech. Vážně bych měla častěji chodit ven.

A teď k The Glee Projectu! Od jednoho skvělého tématu k druhému, já vím. Chtěla jsem jen říct, že už vás s ním nebudu otravovat, možná jen občas, asi tak jako do teď, protože je konec. Minulý týden (bylo to minulý týden ?!) odvysílali finále a zatraceně, Ryan Murphy je troll. Vážně je. Jak už jsem říkala Temprence, on a Moffat - tedy ten pán, co píše nynějšího Doctora Who - by se někdy měli sejít a napsat něco spolu. Pokud možno přizvat ještě Russela T Davise. To by byl největší mindfuck všech dob. Celou dobu by se na něj všichni nejraději vyčůrali (Jako vážně, na tumblru běžela akce "Pee on Ryan Murphy"), jakej zmetek to byl. "Ty se mi líbíš, tohle v Glee ještě nemáme, ale jdi domů" - asi takhle to probíhalo celou sérii. V předposlední epizodě si na pomoct pozval Iana, tedy dalšího tvůrce Glee, aby mu pomohl rozhodnout, koho poslat domů. Nakonec domů neposlali nikoho a místo Top 3 byla Top 4. A finále? Ryan Murphy se proměnil v Oprah! Všichni vyhráli. Damian a Sam dostali sedm epizod, tedy původně slíbenou cenu a Lindsay a Alex budou ve dvou epizodách. Nemůžu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. Já to více méně přála všem a to, že tam budou všichni je víc než skvělé. Pravda, raději bych viděla Lindsay dostat těch sedm epizod místo Sama, ale věřím, že zrovna ona si urve víc než dvě epizody. Ale stejně - wtf? Nemluvě o tom, že už teď se můžete přihlásit na Auditions pro druhou sérii. Murphy Murphy...

Dost psaní pro dnešek. Musím si dát sprchu, vážně už ji potřebuju a jdu si vzít něco k jídlu. Kašlu na hubnutí. Nemluvě o tom, že musím naladit Colbie - ano, pojmenovala jsem si kytaru -, protože nylonky jsou zlo, na které stačí jednou brnknout a všechno se vám rozjede. Nemluvě o mé touze jít se alespoň na chvíli projít a pak samozřejmě hrát The Sims. Já tu hasičku prostě nějak dostanu ven a je mi jedno jak. Stejně časem musí umřít, ne? NE?

Naplánovaného toho mám hodně, tak tedy Auf Wiedersehen, mí drazí!

I am back bitches!

24. august 2011 at 16:50 | Rouge
Hello there! Uhm. Vrátila jsem se ze soutředění už v pátek, ale doslova jsem prospala celý víkend - uvědomila jsem si, že jsme za celý týden nešli spát dřív než v jednu a poslední dva dny snad až ve tři, takže jsem měla trochu deficit - a pak na blog samozřejmě nějak nebyla nálada. Teď už tu náladičku trochu mám, především proto, že se hrozně nudím, ven se mi jít nechce - včera jsem si trochu zničila nohy, když jsem šla pár kiláčků v žabkách - a kytaru jsem před chvílí zahodila, protože mně už vážně bolelo zápěstí - zřejmě to opravdu držím špatně. BUT. Projížděla jsem tumblr a narazila na tento geniální obrázek :


a prostě jsem si řekla "shit, tímhle se budu řídit." Well, a kde jinde si ty své nápady, kresbičky a psaníčka budu ukládat? Congrats, pokud jste pochopili, co mám na mysli.

Well. That's probably enough. Nejspíš budu měnit design, zase. Škola začíná až za týden a i když mám naplánované asi další tři návštěvy kina, stejně se určitě budu nudit, tudíž - DEAR LITTLE COCONUTS, here I come!


i know you don't listen to me.

12. august 2011 at 13:21 | Rouge
Ugh. Zameškávám, já vím, ale poslední dva dny jsem doslova strávila tím, že jsem hrála majongh. Vůbec u toho nepřemýšlím a 9 z 10 her prohraju. Ale tak co. Taky jsem dokoukala druhou sérii Community a nakonec se k tomu přeci možná v budoucnu někdy vrátím. Na mém seznamu neoblíbených postav jsou oficiálně Pierce, Annie a Shirley a paintballové epizody jsou prostě ty nejlepší. Přemýšlím, na co budu koukat teď. Do nového Torchwoodu se mi pořád nechce. Než jsem si pustila Children of Earth taky to trvalo docela dlouho. Viděla jsem na tumblru cosi jako Sirens. Vypadalo to docela zajímavě a bylo to britské, takže se možná pustím do toho. A nebo si dám opáčko Black Books, na které se už nějakou chvíli chystám. Chmmm. Pořád mám depresi z toho, že v neděli prošvihnu díl TGP, který je předposlední. Na finále už díky bohu budu doma. Ale...prostě mi to štve. Doufám, že Tempína nezapomene a v pondělí mi napíše sms, kdo vypadl. Kvůli tomu si pro signál na kopeček klidně i vyběhnu.
Uh a kdyby to ještě někdo nepochopil, jedu na soustředění. Asi tak za dvě a půl hodinky. A vůbec se mi tam nechce. Ale už mám zbaleno. A zabalila jsem si sama! Haha! Stejně jsem určitě x věcí zapomněla.


Vracím se asi v pátek, nejsem si uplně jistá. Vsadím se, že zase přijedu a prospím celý den, jako vloni. To jsem přijela, usnula asi ve dvě hodiny, probudila se o půlnoci, došla si na záchod, šla zase spát a vztávala jsem v jednu odpoledne. Stane se. Hlavně jsem zvědavá, jestli si někdo vzpomene, že mám svátek. Muhaha, pochybuji. Třeba se nám letos povede ukořistit pokoj s televizí, vlastním záchodem a sprchou. Muhaha, opět pochybuji.
...
MNĚ SE TAM FAKT NECHCE.
...
Whatever. Nějak to přežiju. Snad. Navíc s námi jedou florbalisti. Prostě to bude zajímavý.
Uh uh, ještě bych se s vámi mohla podělit o nějakou muziku, že? Chmmm, co tu máme.

Poslední dobou mám furt něco puštěné - to aby při hraní majongh nebylo ticho - a zjistila jsem, že se mi začínají zamlouvat hudební styly, které se mi předtím nezamlouvaly. Začala jsem poslouchat Coldplay, Phantom Planet a taky The Temper Trap. Tak tedy pár ukázek.

Coldplay - Shiver
Tahle písnička se mi zřejmě líbí proto, že jsem jako první slyšela cover od Camerona Mitchella a byla to láska na první poslech. Jeho verze je dost odlišná, ale nic to nemění na tom, že tohle teď poslouchám skoro pořád.

Phantom Planet - Dropped

The Temper Trap - Down River
Mou nejposlouchanější od této skupiny je Sweet Disposition, ale mám pocit, že tu už jsem sem někdy dávala, so.


That's enough for today. Jak jsem říkala, vracím se v pátek. Do té doby napsanou a přejte mi, ať se nezabiju.

♫ I looooooove youuuuuu ♪
image



someone make her a dude, so I can punch her.

9. august 2011 at 14:30 | Rouge
Holla amigos! Upřímně se mi chce zalést do postele a nic nedělat. Otec si nějakým záhadným způsobem skřípl nerv na prdeli - slušná slova se mi nelíbí - takže nemůže pomálu ani chodit. Takže jenom leží. Takže musim chodit a všechno mu nosit. Sranda. Navíc v pátek jedu na soustředění, na které se mi ale vůbec nechce.

Ale zpátky k tématu. A tím je dneska seriál Community.


Ani nevím, jak jsem se k tomuto seriálu dostala. Měla jsem ho napsaný na svém "Zkoukni" seznamu a jelikož jsem po Game of Thrones neměla co dělat a na Bones ani House jsem se nějak necítila, pustila jsem se do tohohle. První díl mě moc nenadchl, ale jak už to bývá, první díl vždycky stojí za prd a musíte zkouknout alespoň další tři díly, aby jste se do toho dostali. Sice pořád nepatří mezi seriály, ke kterým bych měla potřebu se vracet, nejspíš proto, že tam není žádná postava, která by mi vyloženě přirostla k srdci (snad jen Abed), ale rozhodně pobaví. 3/4 vtipů jsou sice reference a narážky na věci, které neznám, takže to ani zdaleka nechápu, ale ten zbytek stačí. Mám za sebou zatím celou první sérii, chystám se ještě dnes na druhou.
Co se ještě těch postav týče, docela jsem si taky oblíbila Brittu a Troy taky není nejhorší. A Seňor Chang je génius. U Pierce si vůbec nejsem jistá, jestli ho mám nesnášet nebo nechat být a Shirley mi občas leze na nervy. Díly si sice moc nepamatuju, ale ten, kdy po sobě celá škola šla do války v paint-ballu, byl dobrej. Vybavuju si ještě ten s kuřecími křídélky. Nejlepší z celého seriálu jsou ovšem scény Abeda a Troye nakonci epizod. U těch jsem se fakt musela smát. Mam hroznou potřebu naučit se ten jejich španělskej rap. A ještě jsem si teď vzpomněla na ten Halloweenský díl! Nebo to nebyl Halloween? Whatever. Abed je nejlepší Batman všech dob.

@ senselessreprise.tumblr.com

Enough said for today!
Rozhodně si Community sežeňte, pokud sháníte nějaký nový seriál. Stojí za to.


mama mia, here i go again...

8. august 2011 at 13:35 | Rouge
Hi guys! Mam trochu spoždění s články, ale sestra se rozhodla taky jednou za čas vyspat doma - máme společný pokoj - takže na psaní nějak nebyl čas. Chtěla jsem jeden článek věnovat novému seriálu na který koukám, ale momentálně se chystám k babičce na klavír - už sem bůh ví jak dlouho nehrála, nemluvě o tom, že bych měla trénovat kytaru -, takže ho napíši buď dnes večer a nebo zítra (Podle toho, jestli sestra zase odjede a nebo tu ještě bude oxidovat).
Jen jsem chtěla říct, jak hrozně smutná jsem. Koukala jsem na včerejší Glee Project a mé přání, že Alex půjde domů, se opět nesplnilo. Naopak mi vyhodili Hannah, která byla naprosto úžasná - skadoosh - a o které jsem si myslela, že se klidně dostane až do finále. Alespoň Lindsay byla v bottom three a konečně od ní mám nějaké sólo. Sice 'Maybe This Time' není píseň, kterou bych od ní chtěla slyšet, ale pořád mi to stačí. Mimochodem, Samova verze 'Animal' byla divná.
Každopádně jsem četla spoiler - kterým už ale vůbec, vůbec nevěřím -, že aby ve finále byli jen dva proti sobě, tak příští týden půjdou domů dva lidi. Doufám, že to bude Alex a Sam. Lindsay a Damian proti sobě, to by bylo prostě geniální.

A já teď mizím k té babče. Adios!


when i was younger i saw my daddy cry.

5. august 2011 at 19:56 | Rouge
Next article please! Dnes jsem se opět rozhodla věnovat Glee Projectu. Ano, jsem otravná, ale tentokrát jsem zvolila takovou nenásilnou cestu. Vlastně jsem se jen chtěla vyjádřit k videoklipu, který bude v nadcházející epizodě Believability.
Paramore zbožňuji a zbožňuji 'The Only Exception', takže jsem měla trochu strach, jak si s tím poradí, ale nakonec to dopadlo vcelku dobře. Nezní to hrozně, vypadá to pěkně a celá ta logika 'ta chce toho, jenže ten chce toho, jenže ten chce tu, jenže ta chce toho, jenže ten chce uplně tu první' je...přinejměnším vtipná.


Jako první je tam Hannah. Na celém tom videoklipu se mi nejspíš zamlouvá nejvíc. Vypadá tam jako panenka. Možná nemá nejsilnější hlas ze všech, ale tady zní naprosto krásně. Podle mého odvedla skvělou práci.
Následuje Alex. Ten sice není zrovna můj neoblíbenější, ale v tomhle videu mu to taky šlo. Ta scéna kdy má tu ruku položenou jen pár centrimetrů od Damiana se mi líbí uplně nejvíc. A ten úsměv na konci. O trošku horší než Hannah, ale pořád dobrá práce.
Damian. Poor, poor Damian. Na něm je uplně vidět, jak se hrozně snaží nehýbat tím obočím. (Kdo to nesleduje - Damian jakmile začne zpívat, jeho obočí, well. His eyebrows go wild.) Jak si tam čmárá do notýsku je neuvěřitelně vtipný a roztomilý zároveň (a že zpívá Lindsay prostě není náhoda! Ano, jsem zartupilý Damsay shipper, no a?) a zní poměrně taky dobře.
Čímž se dostáváme k Lindsay. Ta tam vypadá naprosto krásně. Nakonec to přeci jen i dobře zahrála. Ale ten hlas mi tam vůbec nesedí. Podle mě je až moc tvrdej. I to jak se tváří k tomu hlasu prostě nejde.
Samuel. Chmmm. Se Samem je to těžký. Hlas? Naprosto geniální. Předpokládám, že tedy vyhrál Homework assigment, neb tam má snad největší part, ale to hraní... Jo super, ale jak někdo psal na youtube v komentářích, mohl se aspoň usmát. Chvílemi to vypadá spíš jako kdyby plánoval na Hannah nějakou krutou pomstu.

So, můj "vítěz" je rozhodně Hannah. Doufam, že se dostane do dalšího týdne, aniž by musela dělat Last Chance Performance. Damian je doufám taky safe.
Bottom Three (podle mě) - Lindsay (což je načase, protože od ní chci slyšet nějaký sólo :D), Sam a Alex, který už snad konečně půjde domů.

Enough for today! More tommorow. Maybe.
Momentálně jsem se dala do velkého úklidu, takže uvidím, podle nálady.
Mimochodem, začínám mít malou crush na Emma Stone. That girl is just...

@ harvey-kinkle.tumblr.com



we could have had it all. rolling in the deep.

4. august 2011 at 16:10 | Rouge
Ach ano, i já jsem propadla Adele. Ale nemůžete mě obviňovat, protože to skoro nejde, jí nepropadnout. Krásná, talentovaná, britská. Chmmm. Ano, kvůli lidem jako ona mám deprese. Ale díky lidem jako ona se z nich dostávám. Paradox.

O Adele jsem poprvé slyšela asi před čtyřmi měsíci, kdy mi spolužačka pustila její 'Rolling in the Deep'. Okamžitě jsem si sehnala 19 i 21, což jsou dvě její alba, a i když se mi - popravdě - nelíbí úplně všechny, našla jsem si několik budu-si-je-pouštět-pořád-dokola skladeb. Mezi mé top rozhodně patří již zmiňované 'Rolling in the Deep', ale také 'Someone Like You', 'Turning Tables', 'Set Fire To The Rain' a 'Rumor Has It'.

Just singing along, that's basicaly what I do the whole time.


a moment, a love, a dream, a laugh, a kiss, a cry.

2. august 2011 at 14:15 | Rouge
Hello once again! Hrozně se nudím, proto zřejmě jdu zase přidat nějaký hrozný nesmysl, který si stejně nikdo nepřečte. Whatever. Prázdniny pomalu utíkají. Na jednu stranu se mi do té školy chce, protože to celodení vysedávání na počítači už mě vážně nebaví, ale na tu druhou vůbec. Už jsem si zase stihla navyknout na tu samotu a weirdness. Nemluvě o mém spacím režimu. Představa, že od září budu chodit spát cca v deset a vstávat v šest je...přinejmenším děsivá. Momentálně deset hodin večer je pro mne doba, kdy začínám ožívat. A ty lidi. Chmmm. Vážně mám některé ráda. Ale těch, kteří mi jdou proti srsti a nebo se s nima vůbec neznám, je převaha. Navíc vůbec nikdo neví, jak to bude vypadat, protože nás spojili se Střední průmyslovkou, u které jsme předtím byli v pronájmu, a na konci školního roku se nedokázali domluvit ani na tom, kterým vchodem budeme chodit. Prostě nějak zatnu zuby a přežiju to. Yeah, that sounds like a good plan. A jednoduše se budu řídit tímto ↓


Poslední dobou se zabavuju tím, že neustále šmejdím na tumblru a hledám věci, především o Glee Projectu. Ano otravovala jsem s tím už předtím, ale teď budu ještě víc, protože je to oficiálně moje nejnovější největší závislost. A bude to znít divně, ale vzala jsem si od těch děcek ne málo věcí k srdci. Už ani tolik neřeším, kdo z nich vyhraje - ačkoli Damian by byl vážně vynikající, vezmuli v úvahu události poslední epizody - protože si mě přeci jen všichni nějak získali. Upřímně bych je v Glee nejraději viděla všechny. New Directions of season 4. No? Okay.

Oh a tohle je mimochodem moje nová nejposlouchanější písnička. Na kterou mě přivedl právě Cameron Mitchell z Glee Projectu.


tumblr_lp7pwjf8F31qh6prxo1_250.gif (250×150)

Imma go now. SO bye. Do doby neurčité.