30.8.2011

30. august 2011 at 11:15 | Rouge
Můj plán na změnu designu a nějaké psaní opět nevyšel. Snažím se zůstat pozitivní. Nejde to. Co dělat.

Momentálně mám hrozný hlad. Ačkoli mi přijde, že mám hlad pořád. Rozhodla jsem se omezit jídlo. Týden před soustředěním jsem zhubla dvě kila jen tím, že jsem si dala menší oběd a pak až k večeři třeba nějaký sandwich a jogurt. Asi čtvrtý den, kdy jsem se chtěla najíst normálně, jsem prostě nemohla, protože už jsem si navykla na to málo. Náběh na anorexii? Co já vím, nejspíš.

Před chvílí jsem znovu zahodila kytaru. Samozřejmě, že jsem ji nezahodila, to bych si musela dát pěstí, ale prostě u ní nevydržím sedět dlouho. Očividně ji držím nějak špatně nebo nevím, protože mě z toho uplně šíleně bolí zápěstí.
Řekla jsem otci, že potřebuji koupit ladičku. Můj hudební sluch očividně není až tak dobrý, jak jsem si myslela a má teorie je, že pokud jsem někdy nějaký měla, těch deset let hraní na totálně rozladěné piano, jehož klávesy vynechávají a některé drnčí, - což už vnímám jako uplně normální zvuk - mi ho očividně dosti...poničilo. Nechtěla jsem říci poničilo, ale sprostá sem taky být nechtěla. Zpátky k ladičce. Ach, ty dnešní vynálezy. Čekala jsem, že se ladičky dočkám tak za půl roku a ne hned druhý den, co o ní požádám, to zaprvé a za druhé, myslela jsem, že přiveze typickou ladičku, takovou tu do které fouknete, ono to vydá zvuk a vy pak přitahujete nebo povolujete. Ne, on prostě musel koupit jakési cosi, co na tu kytaru přiděláte, zahrajete a ono vám to zabliká, jestli máte povolit, jestli máte přitáhnout, jestli vůbec hrajete správný tón...sranda. Včera tu s tím seděl a hrozně se vztekal, protože G pořád nechtělo svítit zeleně - když je to přesně naladěné, tak se ta malá obrazovka zbarví dozelena - a nakonec mě dorazil, když zahrál H na obrazovce se mu ukázalo B a on mi tu začal vykládat něco ve smyslu, že B je pod H, tudíž to musím přitáhnout. Hrozně se divil, když jsem mu vysvětlovala, že B a H je jedno a to samé. Prostě můj tatík. Ale kvůli takovýmhle nesmyslům ho mám ráda. Ťunťa.

Asi už mě přešla ta naštvaná nálada. Na začátku tohohle článku jsem byla vážně vytočená, ani nevím proč. A teď je to pryč. Ale vážně, kdo se v těch náladách má vyznat? Když už mluvím o tom, jak se v čem vyznat, hrozně by mě zajímal váš názor - pokud sem vůbec ještě někdo chodí a pokud to vůbec někdo čte - na vztahy.

Tuhle na soustředění, když jsme slavili osmnáctiny jednoho z trenérů, ehm, a všichni už byli trochu veselí, mé dvě kolegyně, které budu označovat jako Q. a M. se pustili do mé další kolegyně Z. A o co šlo? Z. má kolem devatenácti let a ještě nikdy s nikým nechodila. Q. a M. vyloženě začali hrozně rozebírat, proč s nikým nechodí a že je to hrozné, že někoho potřebuje a že přeci každou holku musí zajímat, jestli má kluka nebo ne a že přeci každý má své potřeby - na což M., tedy další trenér, který tam ke všemu s námi seděl, což nejen Z. ale i mě vytočilo ještě víc, vtipně podotkl, že na to přeci nepotřebuje kluka - a vyloženě jim bylo jedno, že Z. je požádala, aby tam laskavě přestali rozebírat její soukromý život. No prostě to dopadlo tak, že Z. naštvaně odkráčela, já pak též a jelikož jsme spolu byli na pokoji, pořádně jsme si na ně zanadávali.
Co mi nejde do hlavy je, jak někdo může tvrdit, že prostě musíte mít nějakého přítele a že vás to musí zajímat? To mi přijde jako ta největší kravina na světě. Já osobně se o to nějak nestarám, jak řekla Z. až se to stane, tak se to stane a za někym běham - neb jí drahé kolegyně řekli, že má x kamarádů, tak proč někoho neklofne -, to prostě dělat nebude a očividně drahé slečny nechápou pojem kamarád. Prostě si mě Z. svým výlevem v půl čtvrté ráno naprosto získala a potvrdila jsem si, že to vlastně cítím stejně. Až se to stane, tak se to stane.

Článek naprosto o všem a o ničem? Jo, tohle vypadá na jeden z nich. Ještě si musím vylít své srdíčko na téma The Glee Project a The Sims. Důležité, že? Ale co, někde se vykecat musím a bohužel nemám nikoho jiného, kdo by poslouchal. Temprence už toho slyšela dost a momentálně, když mi prsty po klávesnici jen běhají samou potřebou se vypsat, není online, takže jste to schytali vy. Smůla, já vím.

Začnu The Sims. To je teď moje nejnovější závislost. No, není nejnovější, The Sims hraju od nepaměti. Hrála jsem The Sims 1, pokud vím, měli jsme snad všechny dostupné rozšíření, po té jsme hráli The Sims 2, na které jsme museli chodit k bratránkovi, protože náš počítač je prostě nepobíral a nyní jsem skončila u The Sims 3, ačkoli neustále pokukuji po The Sims 2, neb grafika a provedení je o dost mizernější než u The Sims 3, ale přeci mají něco do sebe.
Každopádně, musím si poztěžovat na svoje simíky, protože to jinak nejde. Začala jsem se siminkou Kelsey, která klovla v práci svého šéfa, pokračovala jsem přes jejich děti, Hannah a Darrera. Darren si také našel svou spřízněnou dušičku a byla z toho Lauren. Té už mě nebavilo hledat nějakého nového partnera a tak jsme ji stvořila svého speciálního sima. Vznikl Damian McGinty - to nebylo úmyslně, vážně, on tak prostě vypadal - a s Lauren si pořídili siminku Sarah. Ta pořád stárla a stárla a pořád žádný partner. Nakonec jsem se rozhodla jí žádného nedělat, protože upřímně, když ti simové zestárnou, vůbec nevím co s nima dělat a když máte dva, je to dvakrát tak velká nuda. Nejspíš proto Damian, chudák, umřel předčasně a to na elektrický šok, napůl nehodou, napůl chtěně. Sarah si tedy pořídila miminko jen tak s nějakým známým - jsem hrozný perverzák - a vznikla Olive. A tady se dostáváme k mým problémům.
U Olive jsem měla takový plán, že až se stane mladou dospělou, vytvořím jí simíka, jako Damiana - tady z toho vznikl naopak Cameron Mitchell - nastěhuji ho někam vedle, seznámí se a pojede to v typickém simíkovském - seznámí se a ještě toho večera se vezmou. Jenže. Kdo hrál The Sims 3, tak ví, že aby jste mohli hrát za jinou domácnost - chtěla jsem si Camerona trochu připravit - tak musíte svou momentální rodinu nachvíli nechat počítači, řeknuli to takhle. To nevypadalo jako vůbec žádný problém, neb jsem Camerona jen stvořila, počkala s ním do rána a šla se seznámit. Ejhle. Má drahá Olive nejen, že už měla partnera, ale také byla těhotná. Což mi vůbec hlava nepobírá, jak to stihla. Bohužel s tím už nešlo nic dělat, takže jsem se akorát toho divného chlapíka, který byl mimochodem černý jako bota, zbavila, seznámila se s Cameronem a jela podle vlastního plánu. Přestěhovala jsem je do většího domu, Ben - který je stejně černý jako tatínek - se narodil chvíli po tom. A přicházejí další potíže. Krb nebyl dobrý nápad. Nejen, že začalo hořet ještě toho večera, co se tam nastěhovali, ale Cameron málem uhořel - a tentokrát jsem o to vážně nestála -, ale...já ani nevím, jak to popsat. Přijeli hasiči, uhasili oheň a momentálně mi před domem stojí hasičské auto a ženská v hasičský uniformě v obýváku, protože se to nějak seklo a nechce se to odseknout. A teď babo raď, co s tím mám dělat. Hrůza. A co víc, tenhle odstavec je snad nejdelší ze všech. Vážně bych měla častěji chodit ven.

A teď k The Glee Projectu! Od jednoho skvělého tématu k druhému, já vím. Chtěla jsem jen říct, že už vás s ním nebudu otravovat, možná jen občas, asi tak jako do teď, protože je konec. Minulý týden (bylo to minulý týden ?!) odvysílali finále a zatraceně, Ryan Murphy je troll. Vážně je. Jak už jsem říkala Temprence, on a Moffat - tedy ten pán, co píše nynějšího Doctora Who - by se někdy měli sejít a napsat něco spolu. Pokud možno přizvat ještě Russela T Davise. To by byl největší mindfuck všech dob. Celou dobu by se na něj všichni nejraději vyčůrali (Jako vážně, na tumblru běžela akce "Pee on Ryan Murphy"), jakej zmetek to byl. "Ty se mi líbíš, tohle v Glee ještě nemáme, ale jdi domů" - asi takhle to probíhalo celou sérii. V předposlední epizodě si na pomoct pozval Iana, tedy dalšího tvůrce Glee, aby mu pomohl rozhodnout, koho poslat domů. Nakonec domů neposlali nikoho a místo Top 3 byla Top 4. A finále? Ryan Murphy se proměnil v Oprah! Všichni vyhráli. Damian a Sam dostali sedm epizod, tedy původně slíbenou cenu a Lindsay a Alex budou ve dvou epizodách. Nemůžu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. Já to více méně přála všem a to, že tam budou všichni je víc než skvělé. Pravda, raději bych viděla Lindsay dostat těch sedm epizod místo Sama, ale věřím, že zrovna ona si urve víc než dvě epizody. Ale stejně - wtf? Nemluvě o tom, že už teď se můžete přihlásit na Auditions pro druhou sérii. Murphy Murphy...

Dost psaní pro dnešek. Musím si dát sprchu, vážně už ji potřebuju a jdu si vzít něco k jídlu. Kašlu na hubnutí. Nemluvě o tom, že musím naladit Colbie - ano, pojmenovala jsem si kytaru -, protože nylonky jsou zlo, na které stačí jednou brnknout a všechno se vám rozjede. Nemluvě o mé touze jít se alespoň na chvíli projít a pak samozřejmě hrát The Sims. Já tu hasičku prostě nějak dostanu ven a je mi jedno jak. Stejně časem musí umřít, ne? NE?

Naplánovaného toho mám hodně, tak tedy Auf Wiedersehen, mí drazí!
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.