September 2011

001 - Starkid appreciation

28. september 2011 at 12:47 | Rouge



Jelikož jsem se k žádné grafice nedokopala, dávám vám sem alespoň můj výtvor, který jsem kdysi slibovala. Scan je to příšerný, ale alespoň něco. Takhle to dopadá, když se člověk nudí při hodinách. Což je u mě docela často. Měli by jste vidět muj univerzální sešit, kam si doslova píšu všechny poznámky. Vážně bych se sebou měla začít něco dělat...
.

i am screwed.

25. september 2011 at 18:00 | Rouge |  Little Something From The Mama
Jsem v háji. Jednoznačně. Na zítřejší anglickou konverzaci mám prezentaci na téma "Naše Škola". Nejde o to, že bych neuměla anglicky, že by to bylo špatné téma a nebo, že bych tam o tom prostě nedokázala pět minut mluvit. Ne. Můj problém je ten, že si nedokáži sednout a tu prezentaci si jednoduše napsat. Vážně mi dělá neuvěřitelný problém napsat cokoli, co by bylo delší jak dva odstavce a dávalo to smysl. I tento článek, naprosto o ničem, budu psát tak půl hodiny. Je to hrozně frustrující, vážně. Ehm. To by bylo asi vše. Jen jsem si potřebovala postěžovat. Jak vidíte níže, pracuji na animacích. Pořád se mi ale moc nelíbí, tudíž žádné updates zatím nečekejte. Ale bylo mi řečeno, že je ve středu svátek, takže bych se už k nějaké pořádné tvorbě dokopat mohla. Ještě vám sem přidám písničku Angels On The Moon od Thriving Ivory, na kterou jsem nedávno náhodou narazila a naprosto na ní ulítávám. Obzvláště na tom začátku.

.

it's not unsual to be loved by anyone

22. september 2011 at 20:26 | Rouge |  Little Something From The Mama
Yes! Konečně jsme se dočkali nové řady Glee. A co víc, četla jsem, že i Merlin se nám brzy vrátí. Není život prostě parádní? Vážně mě až děsí, jak moc takovéhle věci ovlivňují můj život. To, že začala třetí série Glee mě v podstatě celý týden drží v dobré náladě. A taky pár jiných věcí, o kterých nemusíte vědět. Co by vás však zajímat mohlo, je to, že jsem přišla na nový způsob jak dělat animace. Sice pořád zaostávám, co se barevnosti, kontrastu a podobných volovinek týče, ale jinak jsem spokojenost sama.


A zpět k Glee! SPOILERS. Musím se přiznat, že jsem možná čekala trochu víc. Ale to já dělám vždycky. Přesto to bylo geniální. Co mě překvapilo, bylo to, že Finn neměl skoro žádný prostor. Taky Tina překvapila, která toho pravděpodobně řekla víc, než v celé druhé sérii. I když je pravda, že jsem musela trochu vrtět hlavou nad tím, co jí tam scénáristé napsali. Celé to ujasnění, kdo je senior a kdo junior bylo podle mne trochu moc okaté, ale alespoň se to pro jednou vyřešilo. Sice jsem to tedy moc nepochopila (Odchází tedy všichni, kdomě Tiny a Artieho...a Mercedes ?), ale aspoň, že tak. Z čeho jsem byla uplně šíleně nadšená byl Blaine. Věděla jsem, že má přestoupit, ale holly shit, vážně jsem nečekala, že se kvůli tomu budu culit celý díl. Asi vážně neunesu vidět Klaine každou epizodu. Z té cuteness zešílím. Lindsay Pearce, alias Harmony, z Glee Projectu byla naprosto mind-blowing. Vážně, vážně doufám, že dostane víc jak dvě epizody. Bohužel tomu ale moc nevěřím, vzhledem k tomu, že je zřejmě senior. Hummelberry. Vedle Blaina a Harmony, vůbec nejlepší část z celého dílu. Vážně jsem ráda, že z nich Murphy udělal to, co z nich udělal.
Co se výběrů písní týče, byla jsem trochu zklamaná.

Anything Goes/Anything You Can Do - Harmony (Lindsay P.) - To byla snad nejlepší píseň a performance v celém díle. A ani netušíte, jaké proud mama feelings mám, když vidím, jak se to taky všem líbí a všichni ti Lindsay haters ji najednou mají rádi.

It's Not Unsual - Blaine (Darren C.) - Pokaždé, když to vidím, musím se neuvěřitelně smát. To jeho tancování. Zaručený zvedač nálady. Jinak je to samozřejmě neuvěřitelně geniální. Momentálně to tu poslouchám pořád dokola, protože Darrenův hlas mi prostě dělá věci...

Ding Dong The Witch Is Dead - Rachel and Kurt (Lea M. a Chris C.) - Well, je to Hummelberry duet, na tom se nedá nic zkazit. Sice bych možná šáhla po něčem jiném, ale šlo o Wicked - nebo ne? - a to je pro tenhle páreček klasika, tudíž taky spokojenost. To jejich vystoupení bylo přinejmenším úsměvné.

O We Got The Beat a You Can't Stop The Beat mám takové smíšené pocity. Vybrala bych prostě jiné písně. Tečka.

A na konec- It's not Unusual. Ať se zasmějete. Máte tam i španělské titulky, kdyby jste chtěli.


oh and i hate my english teacher.

14. september 2011 at 18:43 | Rouge |  Little Something From The Mama
Může mi někdo vysvětlit, proč blog.cz zase nefunguje tak, jak má? Vážně už mě to začíná vytáčet. Ale jako vždy to prostě přejdu. Vztekat se se zprovozňováním webu, na to vážně nemám...
Chtěla jsem dnes něco přidat. Rozhodla jsem se, že vás ušetřím dalšího blábolu a dám sem konečně něco kreativního, možná nějaký nesmysl narychlo spatlaný ve photoshopu. Ejhle, už ani to mi nejde. Vážně bych potřebovala dostat pěstí. Ani nevíte, jak hrozně moc mě štve, že před dvěmi lety jsem tvořila opravdové hrůzy, ať už grafické nebo literální, ale alespoň jsem tvořila. Dnes už na tom nebudu nejspíš tak děsivě - alespoň v to upřímně doufám - ale za to se k ničemu nemůžu dokopat. Neustále si v hlavě pohrávám s myšlenkou na novou povídku a jediné, čeho jsem schopná, je pouze přehrávat si určité scény, které by tam pasovali. Psát? Ani omylem. Napíši řádku a končím. Kreslení na tom není o moc líp. Když si konečně sednu, že něco nakreslím, něco realistického, vůbec to nevypadá, jak bych chtěla. A vůbec nejsem schopná s tím pohnout. A když už se teda rozhodnu pro něco nerealistického, fantazie je v háji. Na grafiku už jsem si stěžovala. Takže jen - vážně to stojí za prd.

Co víc, šíleně mě bolí hlava, chce se mi spát, je zase pomálu sedm hodin večer a co jsem udělala? Nic. Musím se jít učit, neb se mi už takhle podařilo naskládat pár hezkých známek, které mi osobně vůbec nevadí, ale maminka s tím očividně má problém. Achjo.

Little depression. Okay.

blackbird singing in the dead of night

9. september 2011 at 18:31 | Rouge |  Little Something From The Mama

Fragrance-makeup-perfume-vintage-favim.com-138593_large

Mé plány rozjet blog nevyšli. Opět. Zřejmě to tentokrát ovšem nebude tím, že bych neměla chuť nebo múzu, ale školou. Vážně jsem od úterý naprosto vyflusnutá, odpoledne prospím a večer jsem se učila na dnešní opakovací test z němčiny, který jsem stejně pohnojila a nezbývá mi, než se modlit alespoň za trojku. A co je na tom nejhorší, pochybuji, že příští týden to bude lepší. Spíš předpokládám, že ještě horší. Hned v pondělí mě čeká opakovací test z matiky, v pátek opakovací test z chemie (vážně nechápu, co chce opakovat) a možná ještě opakovačka z angličtiny (což není zas takový problém). K tomu musíme zapracovat na prezentaci na dějepis, téma Nefertiti a její manžel, jehož jméno jsem zapomněla jakmile jsem si ho přečetla. K tomu všemu mám za čtvrtnáct dní prezentační téma na angličtinu a vážně nevím, co tam mám psát, takže bych se do toho chtěla pustit co nejdříve. Nemluvě o těch dalších třech tématech, které musím taky zpracovat. Je toho prostě hrozně. Do toho určitě ještě přibydou nějaké prezentačky z němčiny a na seminární práci o zvyklostech v Austrálii momentálně vážně kašlu.

Ráda bych se teď na chvíli vrátila zase ke Glee Projectu. Ano, toto téma tu velmi dlouho nebylo, ale když mně to nedá. Nechci řešit přímo TGP, ale jeho soutěžící a to Camerona a Damiana. Cameron konečně na svůj youtube channel nahrál nový cover. Mělo to být něco z TGP a nakonec to, protože hlasovali fanoušci, vyhrál Blackbird. Já si nemůžu pomoct, ale ta TGP verze mi přišla taková emotivnější. Nic to ovšem nemění na tom, že je to od Camerona, pro mne tudíž perfektní. Video jsem sice ještě pořádně neviděla, protože můj drahý počítač mě na něj nenechá podívat, ale tady ho máte.


Co se Damiana týče, očividně má dnes narozeniny. HAPPY 19th B-DAY, DAMO. Je poměrně deprimující vědět, že člověk jen o dva roky starší než vy už toho dokázal tolik. Vážně. Taky jsem si díky němu uvědomila, kolik jiných lidí, kolik holek žije na této planetě, díky jeho facebook page, kde mu neustále nějaké slečny píší přání. Je to prostě šílené a už se těším, až ho uvidím v Glee. Co jsem zatím četla, měl by hrát irského výmněného studenta (překvapivě) jménem Rory (oh my whovian heart!), který podle všeho bude bydlet u Brittany. Což se samozřejmě nebude líbit Santaně. No, rozhodně to bude zajímavééé.

Vážně nevím, co mám teď dělat. Musím si uklidit pokoj, vážně musím. Od pondělí se to tu postupně hromadí a už mě to vytáčí. Jenže momentálně na to zrovna moc nálady nemám. Taky bych chtěla jít trochu posilovat. Temprence mi neustále píše, jak chodí běhat a maká a já si pak připadam ještě jako větší bečka sádla, než jsem. Navíc, dostali jsme novou paní učitelku na tělocvik a už teď jsem si jistá, že umřu. Já chci zpátky naší Verunku! S tou jsme dělali jen aerobic, jógu a občas skákali přes švihadlo. Taky jsem si udělala minulý týden jakýsi náčrt, který bych ráda dokreslila a kdyžtak vám ho sem hodila. Nemluvě o tom, že na kytaru jsem za celý týden ani nešáhla. Já říkala, že jí chci koupit, abych se mohla o prázdninách učit. Ne, my ji prostě museli koupit tři týdny před koncem, když jsem byla ještě týden na soustředění. Ale tak, nebudu se stresovat, ne? Navíc, teď jsem našla jakýsi papír ze školy ještě z minulého roku pokreslený a popsaný vším možným, takže ho sem pravděpodobně nahraji. Ať se zasmějete.


and sarah smiles like sarah doesn't care

5. september 2011 at 16:59 | Rouge |  Little Something From The Mama
Tumblr_lm9ag2wdvg1qh81keo1_500_large

Cítím se, jako kdybych měla každou chvílí upadnout do bezvědomí a neprobrat se dřív, než druhý den odpoledne. Škola mě naprosto vyčerpala a to jsme tam vážně nic nedělali. Jen jsme si rozebrali všechny možné referáty, zapsali všechny možné témata, která musíme zpracovat a poznamenali, které učebnice si máme koupit. Přesto mi hlava třeští neuvěřitelným způsobem a spánek se mi momentálně jeví jako jediná možná činnost. Jak tohle budu zvládat, to opravdu nevím. Největší hrůzu mám z německé konverzace a němčiny samotné. Dnes jsme měli konverzaci anglickou a pokud ta německá půjde stejně, pochybuji, že se dopracuji až do čtvrtého ročníku. A pokud se mi nějakým zázrakem podaří tam dojit, jednoduše neodmaturuji. Vyhlídky skvělé.

Aby toho nebylo málo, celý den prší. Ne, že by mi to až tak vadilo, déšť mám poměrně ráda a procházet se v dešti je jedna z nejlepších věcí, co můžete udělat. Ale běhat v tom dešti na autobus a pak celá promočená v mokrých botách sedět celý den ve škole, to není zrovna nejlepší. Nemluvě o cestě zpátky domů. Navíc, ten autobus už je sám o sobě dost narvaný a když jsou ještě všichni mokří...I když je to pořád lepší, než když je vedro a všichni jsou zpocení jak prasata.

Co mi dnes udělalo velikou radost je fakt, že nám zrušili plavání. Z nějakého důvodu měli jazykáři vždy v prvním nebo druhém ročníku půl roku plavání. Minulý rok jsme ho neměli, tudíž nás čekalo letos a prý ho nakonec nebudeme mít vůbec, protože na nás nemají peníze. A ještě nám oznámili, že se letos pojede na šest dní do Anglie. Sice to sečteno podtrženo vyjde přibližně na deset tisíc, což je šílená pálka, ale jsem ochotná šestřit jako blázen. Podívat se tam znovu, s mnohem lepší společností a více zkušenostmi než před téměř před dvěma lety, za to stojí. Doufám jen, že se mi tam pak podaří dostat ještě v létě na tu mou vysněnou brigádu sbírání jahod.

Vážně se teď přemáhám, abych si nešla lehnout. Potřebuju vymyslet nějakou aktivitu, která mě probere. Když mě se táák nechce nic dělat! Mimochodem, písnička nahoře je od mé pomerně oblíbené skupiny Panic! At The Disco a jmenuje se Sarah Smiles. Z nějakého důvodu mě totálně fascinuje.

those patient hufflepuffs are true, and unafraid of toil

4. september 2011 at 1:02 | Rouge |  Little Something From The Mama
Il_570xn.253563659_large

Bylo mi řečeno, že jsem Potter-maniak. A očividně jsem. Na Pottermore jsem se poměrně těšila a nějakým zázrakem se mi podařilo předčasně zaregistrovat. Přesně měsíc jsem čekala na svůj uvítací dopis, který mi došel včera. Okamžitě jsem se pustila do prozkoumávání Pottermore a musím říct, že jsem víc než spokojena. Líbí se mi ty animace, líbí se mi ten nápad, líbí se mi ty poznámky od J.K. (Ten příběh, jak se seznámila Petunie a Vernon byl víc než dobrý) a jediné, na co se momentálně zmůžu, je pitomě se culit a každých pět vteřin vydat jakýsi ííííp zvuk. Měla jsem hrozný problém dostat se ke Gringottovým, neb jsem před tím musela najít svůj seznam věcí potřebných do prvního ročníků, který prostě nebyl nikde, ať jsem hledala kdekoli. Nakonec mi nějaká drahá slečna na tumblru poradila a já zjistila, že se mi to zobrazuje špatně. Jakmile jsem to spravila, našla jsem dopis, otevřela si účet u Gringottových a šla na nákupy. Po dlouhé rozvaze, zda si koupit kočku či sovu, rozhodla jsem se pro sovu. Ačkoli bych to teď nejraději změnila na kočku.
Pak jsem si vyrazila k Ollivanderovi pro hůlku, což mě vážně nadchlo. To může potvrdit Temprence, protože jsem jí o tom neustále nepřestávala psát. Nakonec si mě vybrala hůlka z platanového dřeva s dračí blánou, dvanáct a třičtvrtě palců dlouhá, lehce pružná. Obrázek jak jinak než geniální. Ale to už jsem se dychtivě proklikávala až k rozřazování do kolejí a...chvilka napětí...jsem v MRZIMORU (Hufflepuffs are particulary good finders!). Upřímně, nemůžu být víc nadšená. Já to tak nějak tušila. Vždy jsem o sobě přemýšlela jako o Havraspárovi, neb se mi zřejmě líbila ta myšlenka inteligence a takové té kreativity a vůbec, ale trochu jsem tušila, že to bude Mrzimor. To je totiž taková ta universální kolej, kam zapadnou všichni. A myšlenka toho, že bych měla být "loajální, přátelská, pravá a pracná" se mi víc než líbí. Navíc, společenská místnost Mrzimoru je hned vedle kuchyně, takže pro mne naprosto ideální.
Co říct, Pottermore si mě prostě získalo a konečně jsem v sobě objevila toho pravého nadšeného fanouška.

Tento článek zřejmě nedává vůbec žádný smysl a převelice se za něj omlouvám. Ovšem, potřebovala jsem si někde to své nadšení vybít a nepochybuji, že ještě někdy v budoucnu tu potřebu budu mít. Takže se těšte! Mimochodem, můj nick na Pottermore je ChaserEye150, pokud je tu někdo, kdo také získal předčasný přístup a chtěl by se snad kamarádit.

and i promise you kid, i give so much more than i get

3. september 2011 at 18:19 | Rouge |  Little Something From The Mama
Tumblr_lqahax0env1qiajs7o1_500_large


Co Rouge včera dělala:
  • Jela do školy.
  • Nudila se ve škole.
  • Zjistila, že si nic nepamatuje.
  • Spala ve škole.
  • Konečně jela domů, uplně mrtvá.
  • Hrála na piano.
  • Zjistila, že zapomněla, co se naučila před týdnem.
  • Naučila se to znovu.
  • Poslouchala Michaela Bublé.
  • Víc Michaela Bublé.

Ach ano. Michael Bublé si mě jistým způsobem získal. Musím se přiznat, že mě to trochu děsí. Kdyby mi před rokem někdo předložil seznam muziky, kterou momentálně poslouchám, nejspíš bych se mu vysmála. Vážně by mě nenapadlo, že si někdy dobrovolně pustím jazz nebo big band. A přesto si tu teď zpívám Mack the Knife a Feeling Good nemůžu dostat z hlavy. Nemluvě o tom, že Haven't Met You Yet, kterou si můžete poslechnout výše, je teď moje nejvíce poslouchaná skladba. Ale o tom život je, ne? Poznávat nepoznané a otevírat se novým věcem. Ach ano. Mé metalové já se nejspíš odstěhovalo na lepší místo. Ne, že by mě to nějak trápilo. Jen už vidím ty kyselé xichty, až se mě někdo na můj hudební vkus zeptá. Alespoň o sobě mohu říci, že jsem tolerantní člověk a pokud jsem se někdy na škole něco naučila, bylo to právě to, že každý má jiný styl a to, že něčemu nerozumíme a nebo se nám to nelíbí, neznamená, že je to špatně.

Co se školy týče, vážně bych tam nejraději nechodila. Přes prázdniny se ze mě zase stal úplně jiný člověk - připadám si, že své názory a postavení střídám jako ponožky - a popravdě řečeno, kdybych se měla v té třídě chovat tak, jak bych chtěla, nejspíš by se mnou přestalo mluvit i to málo, které se mnou mluví.
Jediné předměty na které se opravdu těším a které nám letos přibyly jsou psychologie, pedagogika a dějepis. Na dějepis budeme mít naší třídní, kterou máme i na češtinu a je to snad jediná učitelka, která si mě svým výkladem opravdu dokáže získat a zabavit na celou hodinu. Paní učitelku na psychologii a pedagogiku jsme včera potkali poprvé a mám z ní smíšené pocity. Je to fajn ženská, o tom nepochybně, už kdysi jsem s ní mluvila, ale obávám se, že na to učení až tak super nebude. Uvidíme. Možná jsem jen zaujatá, protože jsem vážně chtěla, aby nám dali takového super starého chlápka, kterého jsme měli na hudebku. Mám totiž pocit, že zrovna od něj jsem si toho odnesla nejvíce. Sice to s hudební výchovou nemělo nic moc společného, ale vyprávěl vážně skvělé a hlavně zajímavé historky a člověk si od něj dokázal vzít pár věcí k srdci.
Na co se opravdu netěším je němčina a německá konverzace. Mám takový pocit, že letos nebo příší rok propadnu a pokud budu mít štěstí a dostanu se až do čtvrťáku, tak rozhodně vylaetím tam. Nikdy jsem nebyla zastánce toho, že jazyk se dá naučit nazpaměť. Podle mě je to něco, do čeho se prostě musíte dostat a cítit to. Jenže to mi nejde. Vůbec. Takže zřejmě budu muset šprtat nazpamět, nehledě na to, jak moc se mi to příčí. Na fyziku nám letos přidělili nového učitele, protože naše bývalá paní učitelka šla raději pracovat jinam, a zatraceně, jestli se mi nějakým způsobem nepodaří zůstat po celý rok neviditelná, budu mít velký problém. Hodně velký problém. A myslím si, že nebudu jediná. Pana učitele jsme měli jen jednou v životě a to na supl z matiky. Smála jsem se celou hodinu, přiznávám, protože se neustále snažil být hrozně vtipný a na všechny měl neuvěřitelné narážky. Pochybuji, že bych se smála, kdybych stála před tabulí. Nějak se mu podařilo z každého, kdo tam šel, udělal totálního debila. A na fyziku rozhodně nemám žádné speciální vlohy, takže to bude boj.

Slíbila jsem si, že nebudu psát dlouhé články. Když já toho mám tolik, z čeho bych se chtěla vyzpovídat! Ale což, příště. Nejspíš jste zaznamenali, že jsem znovu změnila design. Oficiální jméno tohoto blogu je teď očividně gO-Ofy a já si myslím, že to docela sedí. Navíc, Goofyho jsem vždycky měla ráda.